Henna

aneb Začátek mé cesty k vlasovému šílenci

Tenhle článek potřebuje trochu úvodu.
Jsem posedlá svými vlasy. Rozmazluju je, podstrojuju jim samé dobroty a jsem ochotná zkusit kdejakou obskurnost, která by mi mohla pomoct k vlasům až na zem.

Už vás to odradilo?

zdroj

Všechno to začalo skoro před pěti lety, kdy jsem v létě objevila stránku, a hlavně fórum Dlouhé vlasy. Do té doby jsem používala na vlasy jakýkoliv šampon byl v koupelně a barvila jsem je na sytě červenou barvu podle mého tehdy oblíbeného zpěváka. Jenže pak jsem se začetla a zjistila jsem, že to asi není úplně ono, a že by za mými tehdejšími problémy s vlasy vlastně mohlo být to, že na ně kašlu (překvápko, co?). K přírodním věcem mám tak nějak odvždycky dost nakročeno, takže jsem téměř ze dne na den udělala otočku o 180° a od základu jsem změnil svůj přístup k péči o vlasy. No a jeden z prvních kroků (hned po vyhození šamponu) byla henna.
Moje vlastní vlasy jsou děs běs. Je jich asi pět a půl, jsou jemné, rovné jako hřebíky, mají trochu sklony se mastit u kořínků a vysušovat u konečků (když je dlouho nezastřihnu) a mají takovou myší šedohnědou barvu. Nic s čím bych chtěla dobrovolně chodit po světě (všichni moji sourozenci mají vlasy husté, kudrnaté a tmavě hnědé - no nezáviděli byste?).

Ahoj světe!

aneb Měla bych psát bakalářku, a proto začínám psát blog.

Zdá se mi, že věci se opravdu ději v kruzích. Ty kruhy mají pokaždé jinak veliký poloměr, ale pořád jsou to kruhy. Jeden z těch kruhů je i tenhle blog. Už několikrát jsem to zkoušela, ale nikdy mi to nevydrželo dlouho, ačkoliv mám vlastně neustále potřebu světu něco vykládat. Vždycky to krachlo na tom, že jsem se usilovně snažila dát tomu internetovému doupěti nějaké jednotné téma. Na to holt asi nejsem.

Dnešní den byl divný. Možná jediná pozitivní věc bylo linecké kolečko se srdíčkem, které jsem si koupila na zvednutí nálady v samoobsluze na rohu. A, pravda, taky ta horká vana před chvílí (včera mi tekla jenom studená, tak jsem si to užila dvojnásob). A možná právě proto jsem zase po nějakém čase (možná to jsou už i dva roky!) sebrala odvahu a začala jsem psát. Vlastně ani nevím co.

Ještě vlastně vůbec netuším, o čem tohle místo v časoprostoru bude. O životě, snad. O tom, jaké to je, studovat na chemika, když s každou novou získanou informací se té chemii chcete čím dál tím víc vyhýbat, o tom, jak jsem neschopná si namalovat obě oči stejně, nebo třeba o tom, jak mám ráda svojí novou sukni s kytičkama a jak nenávidím naší karmu na vodu (a jak ona nenávidí mě). Co já vím. Ale nálepku tomu dát nedokážu.

Třeba to bude fungovat. Jak se znám, mohlo by, protože v blízké době bych měla mít dost nabitý program. Teoreticky. V praxi budu neustále hledat věci, které bych dělala raději než ty, které dělat musím. Jako třeba tu bakalářku. Jsem holt kočka líná, nejraději se jen tak válím na sluníčku a nedělám lautr nic (v každodenní praxi to převádí moje opravdová kočka).

Doufám, že se sem třeba někdy přijdete zase podívat. Můžete mi i napsat něco hezkého (jsem optimista!)

Tak zase někdy! Mňau.
Karolína