Ahoj světe!

aneb Měla bych psát bakalářku, a proto začínám psát blog.

Zdá se mi, že věci se opravdu ději v kruzích. Ty kruhy mají pokaždé jinak veliký poloměr, ale pořád jsou to kruhy. Jeden z těch kruhů je i tenhle blog. Už několikrát jsem to zkoušela, ale nikdy mi to nevydrželo dlouho, ačkoliv mám vlastně neustále potřebu světu něco vykládat. Vždycky to krachlo na tom, že jsem se usilovně snažila dát tomu internetovému doupěti nějaké jednotné téma. Na to holt asi nejsem.

Dnešní den byl divný. Možná jediná pozitivní věc bylo linecké kolečko se srdíčkem, které jsem si koupila na zvednutí nálady v samoobsluze na rohu. A, pravda, taky ta horká vana před chvílí (včera mi tekla jenom studená, tak jsem si to užila dvojnásob). A možná právě proto jsem zase po nějakém čase (možná to jsou už i dva roky!) sebrala odvahu a začala jsem psát. Vlastně ani nevím co.

Ještě vlastně vůbec netuším, o čem tohle místo v časoprostoru bude. O životě, snad. O tom, jaké to je, studovat na chemika, když s každou novou získanou informací se té chemii chcete čím dál tím víc vyhýbat, o tom, jak jsem neschopná si namalovat obě oči stejně, nebo třeba o tom, jak mám ráda svojí novou sukni s kytičkama a jak nenávidím naší karmu na vodu (a jak ona nenávidí mě). Co já vím. Ale nálepku tomu dát nedokážu.

Třeba to bude fungovat. Jak se znám, mohlo by, protože v blízké době bych měla mít dost nabitý program. Teoreticky. V praxi budu neustále hledat věci, které bych dělala raději než ty, které dělat musím. Jako třeba tu bakalářku. Jsem holt kočka líná, nejraději se jen tak válím na sluníčku a nedělám lautr nic (v každodenní praxi to převádí moje opravdová kočka).

Doufám, že se sem třeba někdy přijdete zase podívat. Můžete mi i napsat něco hezkého (jsem optimista!)

Tak zase někdy! Mňau.
Karolína